Příroda promlouvá hlasy známých herců

Znečištění země, vody a vzduchu v Číně

Proč je tak těžké si uvědomit, že jsme součástí Země? Lidé potřebují čistou zemi, vodu a vzduch stejně jako zvířata nebo rostliny...

Obrázek je odkazem

Nemám na tyhle "návraty k přírodě" čas

Prostě nemám čas si péct chleba, uvařit vegetariánské jídlo, vyrobit svoji kosmetiku a čistící prostředky, třídit odpad a pěstovat jídlo čas. Chápej, chodím přece do práce, mám jiné povinnosti, starat se o domácnost, vlastní zájmy a tak!

Ale máš MHD, automatickou pračku, netopíš dřevem a nevaříš na kamnech. Tvoje děti chodí do školek a kroužků a v práci jsi osm hodin denně. Naše předkyně tohle neměly a stejně pekly, vařily, šily a tvořily. Protože musely. Ty máš volbu.
Tak neříkej "nemám čas", ale "není to pro mě tak důležité, abych tomu čas věnovala".

... ale to neplatí jen o "návratech k přírodě"...

Upéct chléb

Míchám, míchám boží dárek, 

až umíchám, budu válet,

až uválím budu píct,

až upeču, budu jíst. 

 

Tuto říkanku jsem se naučila od ženy, která mě naučila péct jednoduchý chleba z droždí. Říkávala ji její babička, když hnětla těsto. Snadno se u ní udrží rytmus. Mě ale drožďový chleba nestačil. Chtěla jsem se vrátit k původnímu kváskovému chlebu a naučit se péct z celozrnné mouky, abych tak do sebe skrz pečivo dostala i něco jiného než jen cukry a škroby. Navíc jsem byla prostě zvědavá, jestli to zvládnu.
Když jsem si vše načetla, začala jsem zkoušet podle různých receptů. Jeden kvásek jsem zabila, další si udělala sama. Peču už dva roky a pořád se učím, jak chleba upéct správně. Není to velká věda, ale musíte si pohlídat spoustu drobností, které můžou způsobit, že bochník nedopadne tak, jak by mohl. Teď už to vypadá opravdu nadějně a věřím, že tak za tři čtyři bochníky to dotáhnu na opravdu slušnou úroveň.

Začala jsem kvůli potravině samotné, ale teď už je pro mě pečení chleba rituálem. Nevím, jak to měli naši předkové, nechci spekulovat. Pro mě je ale kvásek schovaný v ledničce něco, k čemu mám úctu a co si hlídám. Můj kvásek umí přeměnit nejedlou mouku v pecen výživného chleba, který mě udrží naživu, i když nic jiného k jídlu nebude. Tvorba chleba zabere půl dne - hnětení, kynutí, překládání, pečení. Jsou to chvíle, kdy vzdáváte díky Obilné Matce, že nás sytí, že nám dává svá zrna, abychom měli, co jíst. Jsou to chvíle posvátné úcty, že z vody, mouky a soli vznikne něco tak dobrého jako je chleba.
Ano, máme rýži, těstoviny, můžeme si udělat placky pita nebo čapátí. Ale kynutý, pšenično-žitný chleba s kmínem, namazaný máslem a posypaný pažitkou je součást naší kultury, naší země i nás samotných. Vždyť je to právě chleba, po čem se českým emigrantům stýskalo nejvíc. Pečení chleba je pro mě návrat ke kořenům kulturním i ženským. A i když moje výtvory nebudou nikdy tak dokonalé jako ty z průmyslových směsí velkých pekáren, budu je tvořit a nabízet svým hostům a rodině dál, protože je v nich moje energie a láska k Zemi.

Pokud byste se také chtěli naučit péct chleba, určitě si pročtěte web Juliány Maškrtnice 
a články od pana Cuketky .
Pomoc hledejte i ve facebookové skupině Pečem pecen

Neplodnost

Ve (zatím) sci-fi filmu Potomci lidí se můžeme podívat na svět, kde jsou všichni lidé neplodní. Poslední roky se tam nenarodilo ani jedno dítě a lidstvo pomalu, ale rychle vymírá, ztrácí budoucnost a svět se začíná hroutit.
Potomci lidí ale nejsou tak moc sci-fi filmem, jak se může na první pohled zdát. Vždyť i my v Evropě začínáme mít vážné problémy s plodností. Čím dál více párům se nedaří počít dítě a zatímco dřív býval problém hlavně u žen, v dnešní době je častější neplodnost mužská. Klesá jim počet spermií a i jejich vitalita, kterou potřebují k proniknutí do vajíčka

„Poslední platná verze manuálu na hodnocení spermiogramu už udává číslo 14 milionů v jednom mililitru. Takže během 15 let je to z 80 na 14 milionů spermií, což je dnes považováno za normu,“

píše se ve výše odkazovaném článku. Příčin je prý více. Kromě vyššího věku, kouření a celkově nezdravého životního stylu hraje roli i přehřívání varlat kvůli nošení příliš těsných kalhot nebo častého saunování. Významná je i kvalita životního prostředí. Lékaři zjistili, že muži v Moravskoslezském kraji jsou méně plodní než ti ve zbytku republiky.

V jednom z dílů pořadu Duše K mluvila pozvaná žena o tom, že se nemění jen plodnost lidí, ale i rostlin. Právě pecky a semínka a jádra jsou "spermiemi" rostlin.  V nich je to nejcennější, co rostlina může dát, protože to chce dát svým potomkům. V nich je skryta plodnost, zachování rodu, budoucnost. Dnešní civilizovaní lidé si ale potrpí na hroznech bez pecek, mandarinkách bez pecek, melounech bez pecek. Vlastně tak jíme vykastrované ovoce a zeleninu.
Podobné se děje na polích, v lesích a na loukách, kde se postupně ztrácí druhová a tím pádem i genetická rozmanitost.

Věřím, že do určité míry opravdu funguje princip, že podobné přitahuje podobné. Že platí zákon akce a reakce a že jaký je mikrokosmos, takový je i makrokosmos a naopak.
Přestaňme zneplodňovat sami sebe. Udržujme svá těla zdravá, ale dávejme jim i zdravé a plodné palivo. Zkusme se podílet na tom, abychom žili v prostředí, kterým nebudeme sami sebe připravovat o budoucnost.
Lidstvo rádo přemýšlí nad tím, co ho vyhubí. Jaderné zbraně? Válka? Nevyléčitelné nemoci? Bakterie? Přírodní katastrofy? Možná prostě jen vyhyneme, protože nebudeme schopní zplodit další budoucnost.

Sen o jablku

Sen o jablku
Zdál se mi sen o jablku a o tom, že si každý má psát vlastní příběh (chápej život). To jablko v mém snu bylo ošklivé a napůl shnilé, a nečekal ho žádný krásný osud. Když bylo vyhozeno, ocitlo se na skládce. Bylo zahrnuto dalšími odpadky a pořád hnilo.
Jenže nebylo mu dopřáno hnít si v klidu. Jak tak buldozer shrnoval odpadky sem a tam, jablko bylo vyhrnuto opět na světlo. Ten hnědý zapáchající sliz, ve který se jablko proměnilo, byl rozmáznutý po okraji skládky, včetně jednoho jadýrka, které přežilo hnilobu i buldozer. Jak skládka postupovala dál do velké jámy za městem, byl postupně okraj skládky zavážen vrstvou hlíny a osévaný trávou. A tak tu přibýval rekultivovaný pruh za pruhem.
Když se jadýrko dostalo pod tu vrstvičku hlíny, rozhodlo se, že vyklíčí. A tak se začalo prodírat hlínou tam, kde cítilo slunce. A své hladové kořeny vyslalo hledat potravu, té bylo na skládce dost. Kořeny se ale musely naučit vyhýbat jedovatým místům. A jak kořeny sílily, nacházely stále víc a víc potravy a vláhy, výhonek nad zemí se víc a víc natahovat za světlem. I tráva kolem jabloně vzešla a člověk, který se o okraj skládky staral, nastartoval sekačku a začal trávník síct. Pruh za pruhem, nejprve ten, který zasel předloni, pak ten loňský a nakonec ten letošní. Ale letošní tráva byla ještě slabá a sekačka jí vytrhávala, tak přestal sekat a odložil posečení posledního pruhu trávy na později. 

Čas plynul a znovu se blížil čas sečení. Když se sekačka opět přiblížila k letošnímu pruhu trávy s výhonkem jabloně, začalo pršet. Když konečně trávník oschnul, člověk začal sekat zase od začátku. Než se dostal k posledním pruhu, udeřil první mrazík, a to znamenalo konec letošního sečení. Jabloň shodila svých pár
listů a začala odpočívat. Věděla, že musí přes zimu nabrat spoustu sil. Nemohla přijít na to, jak to ví, ale věděla to!
Přišlo jaro, na okraji skládky přibyl další pruh trávy a člověk opět vytáhl sekačku. V té době se jabloň činila, seč mohla. Posílala další a další kořeny do země a natahovala se ke slunci, jak nejrychleji to dokázala. Sekačka se blížila. Aspoň jeden jediný květ chtěla ukázat světu. Povedlo se. Byl na vrcholku toho jediného výhonku, nádherný, růžový, jak už to tak jabloně umí.
A člověk na sekačce ten jabloňový květ uviděl. Nešel přehlédnout v té jednotvárné sterilní travní zeleni. Vypnul motor a šel se podívat z blízka. Pak znovu nastartoval motor sekačky a jabloň opatrně objel, měl rád stromy.
Jabloň po svých rodičích nezdědila ani vysoké výnosy, ani velké plody. Pár malých jablíček sem tam urodila, ale nestálo to za řeč. Nějak se to zvrtlo. Jenže po pár letech se ukázalo, že zdědila něco po svých divočejších předcích. Houževnatost, odolnost proti nemocem a mohutný a krásný vzhled. Mezitím město otevřelo skládku na jiném místě, neboť původní skládka naplnila dolík a byla uzavřena. Člověk zasel poslední pruh trávy a postavil pod jabloň lavičku. Brzy se v trávě objevila cestička vedoucí od silnice k jabloni. Tu pěšinku vyšlapali lidé, kteří dosud bezcílně jezdili po kolemjdoucí cyklostezce, rádi se tu zastavovali, protože z toho místa byl nádherný pohled do kraje a jabloň poskytovala příjemný stín pro odpočinek a jejich duše se zde plnila vlídností a smírem.

Vhled do stávajícího stavu života
Rozhodnutí žít
Štěstí
Překonávání překážek a poučení z toho
Intuice
Přítel
Nalezení vlastního osudu
Osobitá pomoc jiným

Mysli globálně, jednej lokálně

Dokument o zemědělství, semenech a tom, jak kvůli nadnárodním firmám a jejich přístupu k lidem i půdě páchají indičtí zemědělci sebevraždy a jak se nevratně ztrácí ze světa druhová pestrost.

Ve filmu promlouvá i zajímavá ekoložka a feministka Vandana Šiva.

Ke stažení na uložto.