Sen o jablku

Sen o jablku
Zdál se mi sen o jablku a o tom, že si každý má psát vlastní příběh (chápej život). To jablko v mém snu bylo ošklivé a napůl shnilé, a nečekal ho žádný krásný osud. Když bylo vyhozeno, ocitlo se na skládce. Bylo zahrnuto dalšími odpadky a pořád hnilo.
Jenže nebylo mu dopřáno hnít si v klidu. Jak tak buldozer shrnoval odpadky sem a tam, jablko bylo vyhrnuto opět na světlo. Ten hnědý zapáchající sliz, ve který se jablko proměnilo, byl rozmáznutý po okraji skládky, včetně jednoho jadýrka, které přežilo hnilobu i buldozer. Jak skládka postupovala dál do velké jámy za městem, byl postupně okraj skládky zavážen vrstvou hlíny a osévaný trávou. A tak tu přibýval rekultivovaný pruh za pruhem.
Když se jadýrko dostalo pod tu vrstvičku hlíny, rozhodlo se, že vyklíčí. A tak se začalo prodírat hlínou tam, kde cítilo slunce. A své hladové kořeny vyslalo hledat potravu, té bylo na skládce dost. Kořeny se ale musely naučit vyhýbat jedovatým místům. A jak kořeny sílily, nacházely stále víc a víc potravy a vláhy, výhonek nad zemí se víc a víc natahovat za světlem. I tráva kolem jabloně vzešla a člověk, který se o okraj skládky staral, nastartoval sekačku a začal trávník síct. Pruh za pruhem, nejprve ten, který zasel předloni, pak ten loňský a nakonec ten letošní. Ale letošní tráva byla ještě slabá a sekačka jí vytrhávala, tak přestal sekat a odložil posečení posledního pruhu trávy na později. 

Čas plynul a znovu se blížil čas sečení. Když se sekačka opět přiblížila k letošnímu pruhu trávy s výhonkem jabloně, začalo pršet. Když konečně trávník oschnul, člověk začal sekat zase od začátku. Než se dostal k posledním pruhu, udeřil první mrazík, a to znamenalo konec letošního sečení. Jabloň shodila svých pár
listů a začala odpočívat. Věděla, že musí přes zimu nabrat spoustu sil. Nemohla přijít na to, jak to ví, ale věděla to!
Přišlo jaro, na okraji skládky přibyl další pruh trávy a člověk opět vytáhl sekačku. V té době se jabloň činila, seč mohla. Posílala další a další kořeny do země a natahovala se ke slunci, jak nejrychleji to dokázala. Sekačka se blížila. Aspoň jeden jediný květ chtěla ukázat světu. Povedlo se. Byl na vrcholku toho jediného výhonku, nádherný, růžový, jak už to tak jabloně umí.
A člověk na sekačce ten jabloňový květ uviděl. Nešel přehlédnout v té jednotvárné sterilní travní zeleni. Vypnul motor a šel se podívat z blízka. Pak znovu nastartoval motor sekačky a jabloň opatrně objel, měl rád stromy.
Jabloň po svých rodičích nezdědila ani vysoké výnosy, ani velké plody. Pár malých jablíček sem tam urodila, ale nestálo to za řeč. Nějak se to zvrtlo. Jenže po pár letech se ukázalo, že zdědila něco po svých divočejších předcích. Houževnatost, odolnost proti nemocem a mohutný a krásný vzhled. Mezitím město otevřelo skládku na jiném místě, neboť původní skládka naplnila dolík a byla uzavřena. Člověk zasel poslední pruh trávy a postavil pod jabloň lavičku. Brzy se v trávě objevila cestička vedoucí od silnice k jabloni. Tu pěšinku vyšlapali lidé, kteří dosud bezcílně jezdili po kolemjdoucí cyklostezce, rádi se tu zastavovali, protože z toho místa byl nádherný pohled do kraje a jabloň poskytovala příjemný stín pro odpočinek a jejich duše se zde plnila vlídností a smírem.

Vhled do stávajícího stavu života
Rozhodnutí žít
Štěstí
Překonávání překážek a poučení z toho
Intuice
Přítel
Nalezení vlastního osudu
Osobitá pomoc jiným

Mysli globálně, jednej lokálně

Dokument o zemědělství, semenech a tom, jak kvůli nadnárodním firmám a jejich přístupu k lidem i půdě páchají indičtí zemědělci sebevraždy a jak se nevratně ztrácí ze světa druhová pestrost.

Ve filmu promlouvá i zajímavá ekoložka a feministka Vandana Šiva.

Ke stažení na uložto.

Odpad neexistuje

Odpad opravdu neexistuje. Alespoň pro přírodu ne. V přírodě se totiž vše odehrává cyklicky. Narození - život - smrt - rozklad - znovuzrození. Odumřelé části rostlin a živočichů se stávají hnojivem pro nová semena, pro nový život. Poslouží takto stoletý dub i posekaná tráva nebo listy jabloně. To stejné platí i pro živočichy, kteří se po své smrti rozloží v zemi. Odpad jsme si stvořili sami, protože ne vždy chceme vidět svět cyklicky a často vidíme užitečnost něčeho jen v užitečnosti pro člověka. On ohryzek jablka pro člověka užitečný není, zeptejte se ale svých žížal, co si o jablečných ohryzcích myslí. Určitě budou mít jiný názor.

My lidé se postupně učíme, jak využívat to, čemu říkáme odpad. Jak znovuzrodit předměty a věci, které jsme nechali zemřít. Říkáme tomu vznosně recyklace. Naučili jsme se recyklovat sklo, PET lahve, hliníkové plechovky, tetrapaky, papír a v některých obcích i plasty. Řada lidí teď objevuje kompostování, tedy způsob, jak vrátit do koloběhu života organický materiál.

Jenže je mnoho dalšího odpadu, který je vlastně surovinou, jen to nevidíme. Patří k němu třeba lidské exkrementy. Skvěle tuto problematiku popisuje na svých stránkách Jarda Svoboda, takže to nechám na něm.

Právě možnost vidět odpadky jako surovinu, která se dá dál používat, je jeden z důvodů, proč až tak úplně nefandím zemělodím, které staví Mike Reynolds. Až ty domy doslouží, bude z nich znovu jen hromada odpadků. pokud by ale materiál, který využijí na stavbu prostě zrecyklovali a na stavbu použili slámu a dřevo, dům by se po mnoha desetiletích sám vrátil zpátky do země.

Zdaleka ne vše, co člověk vytvoří, umí také do koloběhu života - smrti a znovuzrození vrátit. Typický příkladem nerecyklovatelných věcí jsou třeba dámské vložky a dětské plenky - svým složením a využitím není způsob, jak je vrátit zpátky do oběhu jinak než v podobě tepla ze spalovny. 

Snažme se na koloběh života, smrti a znovuzrození myslet, když budeme nakupovat, tvořit a žít.

  Lidstvo celé je jen součástí Země. Až lidé nebudou, Země tu bude dál, protože život člověka je jen zlomkem vteřiny života Země. Jsme její postradatelnou součástí a my, stejně jako naše domy, silnice, elektrárny a přehrady se jednou vrátí tam, odkud vzešly. Do Z/země. Je to jen otázka času.

Bytový kompst

Kompostování kuchyňského odpadu je způsob, jak vrátit zemi to, co z ní vzešlo. Jinými slovy, jde o další způsob, jak recyklovat odpad a zmenšovat množství materiálu, který skončí na skládce nebo ve spalovně. Uzrálý kompost je totiž báječné a levné hnojivo, za které vám bude vděčná vaše zelenina i pokojové květiny.

Pokud máte zahradu u domu, je kompostování jednoduché - stačí hromadit organický materiál na jednom místě, ideálně ohraničeném nějakým bedněním. Víc informací o kompostu jako takovém lze najít třeba na webu kompostuj.cz. 

Na výše zmíněných stránkách najdete taky vše o tom, co do kompostu dávat, jakou by měl mít kompost strukturu a jak se o komposty všeho druhu starat.

Kompostářským anglicky čtoucím fajnšmekrům a fajnšmekryním doporučuji knihu Humanure Handbook od Josepha Jenkinse. Řeší nejenom kompostování kuchyňského odpadu, ale také lidských exkrementů. 

Recyklovat kuchyňský odpad lze ale i ve městech a bytech. Takovému způsobu recyklování se potom říká vermikompostování, protože se neobejdete bez žížal, které všechen organický odpad zbaští.  Ve venkovním kompostu jsou aktivní hlavně půdní bakterie.

Dobře živený kompost nesmrdí. Je cítit, pokud odklopíte víko, abyste nakrmili žížaly, a nahnete se přímo nad kompost. Jako zápach bych to ale neoznačila.

Samotné rozkládání zbytků pár dní trvá, chce to trpělivost. Já mám svůj kompost teprve dva týdny, takže zatím nemám odhad, jak rychlé žížaly bývají. Obecně platí, že žížaly hnojní jsou dost žravé, já mám druh dendrobia, protože jiné zrovna v rybářských potřebách neměli. Osobně bych se radši vyhnula žížalám kalifornským, které jsou sice megažravé, ale nejsou místní. Při vypuštění do volné přírody by mohly způsobit paseku v celkové žížalí populaci, podobně jak to teď dělají španělští slimáci.
Váš kompostér by měl být na stinném místě se stálo teplotou okolo dvaceti stupňů Celsia. 

Na bytový vermikompostér budete potřebovat:

• dvě dřevěné nebo plastové bedýnky, radši delší a širší než hlubší, ideálně s víkem (já používám kus krabice, kterým krabici překrývám)
• hlínu (z venku nebo stačí běžný zahradnický substrát)
• cca 30 žížal (z venku nebo taky z obchodu s rybářskými potřebami - v Brně mají žížaly třeba na ulici Kotlářská)
• zbytky od oběda/večeře (slupky, zavadlé listy, ...)
• neobarvenou kartonovou krabici nebo jiný karton, popřípadě hobliny nebo piliny
• nástroj na vyrobení děr do krabic
• libovolné udělátko, pomocí něhož udržíte jednu krabici několik centimetrů nad druhou krabicí. (já používám čtyři skleničky od jogurtu, které jsem dala dnem vzhůru do krabice č.2)

Postup:

1. Do dna krabice č. 1 vyvrtejte asi 12 děr a další díry vyvrtejte po obvodu. Nemusí být moc velké. Ty ve dně budou sloužit k odtoku přebytečné tekutiny, ty ve stěnách k tomu, aby měly žížaly i kompost přístup vzduchu
2. Na dno krabice č. 1 natrhejte lepenku tak, aby bylo celé dno pokryté. 
3. Lepenkovou vrstvu pokapejte vodou tak, aby lepenka byla lepenka vlhká, ale necrčela z ní voda.
4. Na lepenkovou vrstvu vyložte žížaly a přivítejte je doma.
5. Žížaly zasypejte hlínou a do hlíny zahrabte kuchyňské zbytky
6. Vše prokapejte vodou tak, aby byl obsah krabice příjemně mokrý.
7. Do krabice č.2, která slouží k zachytávání žížalího čaje (přebytečné tekutiny), vložte libovolné udělátko a položte do ní krabici č. 1.

Můj kompostér potom vypadal takto:

  

 Další návody v angličtině jsou třeba na youtube nebo výše zmíněném webu kompostuj. Hlavně z toho nedělejte vědu, když se něco nebude dařit, vždy to půjde spravit nebo vyladit. Pokud chcete do svých žížal investovat pár tisíc, můžete si objednat i designový kompostér, který si snadno spletete s běžnou komodou.

Tady je ještě jeden návod v angličtině. Krabice paní je podle mě zbytečně hluboká, vystačí určitě pro několikačlennou rodinu. Natrhaný papír bych na dno nedávala kvůli tiskařským barvám, které můžou obsahovat těžké kovy, ale jinak je video moc povedené.

Architekt odpadu

Dokument o architektovi Miku Raynoldsovi, který staví soběstačné domy z odpadků - lahlví, plechovek, pneumatik. Inspirativní příběh o tom, že lze žít nezávisle na inženýrských sítích.

Online na youtube.

Zeměloď postavili i v Čechách.

Potraviny a.s.

Děsivý dokument o zvrhlé podobě zemědělství v USA, které už se země-dělstvím má jen málo společného. Přesto ale stojí za zkouknutí, umožní to divákům se nad ledasčím zamyslet.

Online k vidění tady.

Domov aneb kam směřuje naše cesta

Francouzský dokument o krásách Země a o tom, jak tyto krásy po letech mizí. Vysychající řeky, tající ledovce, šířící se poušť. Obrazově krásně zpracované, ale velmi smutné.

Oba dva díly ke stažení tady.

Žena cyklická

Čtyři v jedné

Svět, v němž žijeme, je lineární – čas se posouvá stále dál dopředu, stárneme, umíráme. Vše by mělo růst a ne vždy se to daří – třeba v případě ekonomiky. Je to proto, že naše lineární vnímání je nepřirozené. Příroda jej totiž cyklická. Vše, co se rodí, žije, umírá a pak se rodí znovu. Vše se mění, obnovuje, přetváří z jedné formy do druhé. A pro ženy to platí úplně stejně. Naše nálady, naše těla, naše vnímání je také cyklické – souvisí s naším menstruačním cyklem, souvisí s měsícem, s Bohyní, jejíž podobou je každá z nás.

Je destruktivita vždy negativní?

Není, bez ní by totiž nemohlo nic vzniknout.

Menstruace

Jak říkáte menstruaci vy samy, když o ní s někým mluvíte nebo si povídáte v duchu? U nás doma se říká měsíčky. Když se mě babička asi ve dvanácti letech ptala, jestli už mám krámy, řekla jsem, že ano, i když jsem menstruaci ještě neměla – to slovo jsem totiž vůbec neznala.

Proč nazýváme tak hanlivě cyklus, který je naší součástí, který nás dělá ženami a ukazuje nám, že jsme zdravé?

Menstruace nese energii, z níž by jinak vznikl nový život. Tato energie se uvolňuje a vytéká ven. Pokud nenajde tvořivé využití, stává se destruktivní, jsme tím pádem podrážděné a naštvané. V menstruační krvi není nic nečistého nebo špinavého. Její energii bychom se měly naučit vnímat, přijmout a třeba s ní i dál pracovat a využívat její potenciál. Nebojujme se svým tělem, vždyť je to chrám naší duše!

Když měsíčky bolí

Dřív jsem to řešila ibalginem. Teď zkouším bolest prodýchat. Posadím se, uvolním břicho a dýchám do něj, prodýchávám čakry, držím si na břiše ruce a hlavně se sebou nebojuji. Bolest časem odezní. A určitě může pomoct také pravidelné napojování se na svůj Strom lůna (viz dále). Pomáhá mi také chápat bolest jako formu zablokované energie – zkouším ji tedy po vláscích rozvádět do celého těla. Po chvíli bolest zmizí a já se cítím silnější a akčnější. Když to nezabírá, snažím se k tomu stavět sportovně – co mě nezabije, to mě posílí.

Měsíční hodiny

Podle učebnic má cyklus ženy i měsíce 28 dní. Ten tvůj ale může být úplně jiný, můžeš v něm cítit různé energie, určitě bys ho ale měla poznat. Zkus si vést záznamy o tom, jak se zrovna cítíš, jak vypadá tvoje tělo, na co máš chuť, jaké se ti zdály sny, jaká je měsíční fáze...

Po třech měsících zkus tyto záznamy přenést do kruhové podoby, kdy každá výseč bude znázorňovat jeden den. Časem se ti v měsíčních hodinách začnou objevovat vzorce a budeš lépe znát sebe samu, budeš lépe rozumět sobě i svému tělu.

Čtyři bohyně, čtyři achetypy

Miranda Gray, autorka knihy Rudý měsíc, pracuje se čtyřmi archetypy ženské měsíční energie – Pannou, Matkou, Čarodějkou a Stařenou. Obvykle se dozvídáme o Trojné bohyni, kde chybí některé aspekty Čarodějky nebo Stařeny. Některým ženám ale mohou být čtyři fáze málo, i fáze měsíce lze rozčlenit na víc fází.

Dorůstající měsíc, úplněk, ubývající měsíc, nov. Nejde o to, který počet archetypů je správný, záleží na tom, abychom si je v sobě uvědomovaly, cítily je a ctily.

Panna, Matka, Čarodějka, Stařena – archetypy, předobrazy žen a jejich rolí. Jak jsou ženy zobrazovány dnes, jaké jsou achetypy současných žen? A vyhovují ti? Opravdu ti vyhovuje být celý měsíc stále upravenou a aktivní Pannou, když bys třeba potřebovala být v klidu jen pro sebe? Je na nás, abychom si samy zvolily svoje předobrazy, které nás budou oslovovat.

Panna

Panna je jako Artemis. Aktivní, zacílená, sebevědomá, ambiciózní, svobodná a společenská. Kdyby měla být některá bohyně manažerkou, bude to Panna. Odpovídá jí fáze od konce menstruace do ovulace. Fáze Panny je čas nové energie, tvoření a taky sexuální aktivity, která je hravá a koketní. Je to příležitost družit se, komunikovat a dosahovat cílů, které jsme si vytyčily.

Tvoje tělo bude pravděpodobně plné energie, štíhlejší, pleť čistší. Můžeš mít chuť oblékat se do těsnějšího oblečení v jasných barvách, nosit krátké sukně. Víc cvičit, jíst zdravěji, bavit se mezi lidmi a flirtovat. Panna je jako jaro.

Klíčová slova

Dynamika, energie, intelekt, genialita, inspirace, nabažení se, světlo, zdraví, radost, tělo, veselost, čistota, lovkyně, Boudicca, Afrodite, Athéna, Artemis, rozhodná, analytická, sebevědomá, soběstačná, síla, aktivita, společenskost.

Matka

Jak energie Panny dospívají, stávají se Matkou. Trošku se zklidní, usadí a hlavně zaměří na ostatní, v cyklu se Matka projevuje v období ovulace. Ženy v této fázi bývají plné lásky, péče a projevování se, silně vnímají vlastní sebe-vědomí a sebeúctu. Sexuální energie je silně propojená s partnerem, je sdílející, nesobecká a odevzdávající se. Z bohyní jí odpovídá třeba Deméter, Gaia nebo Héra. Já osobně mám tuto fázi velmi silně spjatou s prací na zahradě.

Možná budeš mít v tuto dobu chuť se obléct do delších sukní, přírodních materiálů a zemních, květovaných vzorů. Neznamená to ale chodit jako jeptiška, právě naopak – dlouhá sukně a svršek s hlubokým výstřihem, výrazné šperky a těžší parfémy jsou vcelku přesným vyjádřením Matky. Barvami této fáze jsou hlavně červená, zelená.

Klíčová slova

Život, péče, soucítění, výživa, starostlivost, síla, vyzařování, úplněk, podporování, dávání, otevřené lůno, plodnost, příroda, země, vnímání, moudrost, rada, plod, propojení.

Kouzelnice

Podoba Kouzelnice může být u každé ženy velmi odlišná, prožíváme ji od konce ovulace do začátku menstruace. Stejně jako fáze Panny je Kouzelnice dynamická, ale směřuje dovnitř nás. Vzniká neklid a aktivita, která není nasměrovaná, což může vést k hněvu a frustraci. Tuto energii můžeme použít tvořivě i destruktivně – ani jeden způsob není špatný. Tato fáze je spojena s velmi smyslnou sexuální energií, která může mít až agresivní podobu. Můžeš mít intenzivnější intuici, potřebu duchovně pracovat, možná budeš mít živé sny. Je to ideální období pro magickou práci, zbavování se starého a jakékoliv změny. Nesnaž se v této fázi o logické a analytické myšlení.

Agresivita a hněv často působí z toho, že běžný svět nedokáže nebo nemůže uspokojit to, co zrovna potřebujeme – vůči ostatním tak můžeme být až příliš přímočaré, protivné a vyčítavé. Proto je dobré vědět, kdy asi v měsíci se do fáze Kouzelnice posuneme, a stresory si přesunout na jiný čas. Chyba není v nás, my jsme cyklické, Příroda nás takto nastavila a bez Kouzelnice by nebylo ani Panny. A naše okolí by to mělo respektovat.

V podobě Čarodějky se můžeš cítit smyslně, mocně a čarodějně, zároveň ale velmi nesoustředěně na běžné věci. Barvy si nejspíš vybereš spíš černé, výrazného střihu.

Klíčová slova

Magie, čarodějnictví, metapsychické schopnosti, intuice, vnitřní svět, destrukce, tvoření, Kálí, Hekaté, podzim, sestup, kouzelnice, svůdnice.

Stařena

Se začátkem menstruace se energie stahuje do nás. Nasloucháme svému nitru, komunikujeme s podvědomím, odpočíváme a sbíráme síly. Může být velmi vyčerpávající věnovat se běžným denním povinnostem. Měly bychom si udělat čas samy na sebe, zbytečně se nenamáhat. Zato se mohou dostavit nejrůznější vize, myšlenky a pravdy o sobě samé.

Pleť se nejspíš výrazně zhorší, započne to už u Kouzelnice, tělo bude zaoblenější, pomalejší, neforemnější. Mějme ho ale stále stejně rády. Je to vhodná doba se o něj více starat. Ne pro to, že by bylo nečisté, ale protože je to způsob, jak s ním být v souladu a jak jej hýčkat. Nejspíš budeš mít chuť obléct si co nejpohodlnější oblečení. Prostě jen zpomalme tak, jak to dělá naše tělo.

Klíčová slova
Temnota, Hekaté, lůno, zima, celistvost, potenciál, země, jeskyně, hrobka, nov, moudrost, vize, proroctví, zákonitosti, obnova, výživa zárodku. 

Víc lze najít v knize Rudý měsíc od Mirandy Gray nebo sama v sobě, stačí si jen naslouchat

Těžký život uvědoměle se stravujících

Už nějakou dobu se snažím jíst tak, aby to Zemi ubližovalo co nejméně a zároveň to nezruinovalo můj rozpočet. A čím víc nad ekologickým pojídáním přemýšlím, tím víc zjišťuju, že téměř nic není stoprocentní ekologická výhra – vždy totiž při nákupu potravin musíme zvažovat několik hledisek, která mohou jít proti sobě.

Odkud potravina pochází

V běžných obchodech není problém sehnat potraviny ze všech možných konců světa. Vyplatí se dát si záležet na nákupu co nejmístnějších potravin. Na rozdíl třeba od rajčat ze Španělska si s rajčaty českými „nakoupíte“ mnohem méně oxidu uhličitého a dalších zplodin a „spotřebujete“ mnohem méně ropy. Pokud v obchodě zrovna nemají vámi požadovanou potřebu českého původu a nemáte čas a (nebo) energii jít hledat jinam, zopakujte si zeměpis a nakupujte potraviny ze zemí, které jsou České republice co nejblíž. Banány ze Španělska k nám jely kratší cestu než třeba ty z Brazílie. Potraviny z jiných kontinentů bych se snažila naprosto vyloučit. Zatím to vypadá krásně jednoznačně. Jenže třeba českou kávu (ne meltu) prostě neseženu, na běžných značkách ani nezjistím zemi původu. Možné řešení by bylo kupovat si Fair Trade kávu. Ale ani Fair Trade certifikát nezmenší množství ropy, kterou potřebují letadla a kamiony, které kávu dovezou až do Brna.

V menších obchodech je větší šance, že seženete české potraviny – platí to hlavně u obilovin, luštěnin a dalšího běžného sortimentu obchodů se zdravou výživou. Složitější je to se zeleninou, ne všechny obchody mají svoje produkty popsané a většinou berou ovoce a zeleninu ze stejných velkoskladů jako supermarkety. Pokud jste z Brna a dostanete se do centra města, určitě zkuste Zelný trh, kde mají místní zeleninu za rozumné ceny, nebo se porozhlédněte po farmářských trzích nebo nabídce obchodu Sklizeno.

Ani supermarkety bych ale úplně nezatracovala, věřím, že ne každý je ochotný obíhat malé obchody. Minimálně Albert a Lidl, kde docela často nakupuju, slyší na poptávku zákazníků a českou sezónní zeleninu nebývá problém v těchto obchodech sehnat.

Z čeho se potraviny skládají

Kvůli složení potravin bych si s sebou začala i nosit brožurky se seznamy „éček“. Obecně je lepší si kupovat primární suroviny, do kterých se většinou nic nepřidává. Než koupit hotovou pomazánku, zkuste si ji vyrobit. Ne se vším to ale jde. Rada nakupovat potraviny s co nejméně éčky nepomůže, protože výrobci už začali některé látky vypisovat jejich názvem. A dokonce ani rada nekupovat nic, co obsahuje jakékoliv kyseliny, uhličitany a kdovíco ještě nemusí pomoct, protože obyčejný vitamin C lze označovat jako kyselinu askorbovou.

Pokud se vám nechce chodit do obchodů s brožurkou se seznamem „éček“ a nemáte ho jako aplikaci v mobilu, zkuste používat selský rozum. Vážně by měl mít chleba složení na pět řádků? Je potřeba jíst želatinu v jogurtu? Učebnicový příklad pro tuhle kapitolku je video Grónská pomazánka z Pekla na talíři Romana Vaňka.

Dobrodružnější povahy mohou zkusit dumpster diving – ovoce a zelenina, která z většinou estetických důvodů nevyhovuje standardům supermarketů končí v kontejneru pouze na ovoce a zeleninu. Často tam najdete kousky, které jsou naprosto nezávadné, zadarmo a ještě zmenšíte plýtvání potravinami. V Brně lze takový kontejner najít třeba u Olympie. Musíte ale počítat s časem, který strávíte jízdou ke kontejneru, připočíst riziko, že může být zamčeno a obrnit se na možný potlach s místní ochrankou.

Neodpustím si ještě krátkou poznámku o mase. Na jedení masa totiž není podle mého názoru ekologického vůbec nic. Hektar půdy, určené na pěstování obilovin může poskytnout pětkrát více bílkovin, než hektar půdy určené na produkci masa – bílkoviny jsou totiž i v luštěninách, ne jen v masu. Často uváděný bývá fakt, že dva hektary půdy uživí jednoho člověka, konzumujícího maso, čtrnáct vegetariánů a padesát veganů. Velká část energie z pastviny se třeba v krávě prostě ztratí, spotřebuje ji na provoz svého těla. Člověk tak nakonec z masa získá energie méně, než by získal z celé plochy, na níž by se pěstovalo krmivo pro onu krávu. Pokud nejste ochotní se masa vzdát, aspoň zvažte omezení jeho konzumace.

Jaká je kvalita potravin

Jak kvalitní potraviny jíme bývá nejčastěji ovlivněno tím, kolik zrovna můžeme utratit a jak moc se nám chce nad kvalitou přemýšlet. Opět zmíním primární suroviny (zeleninu, luštěniny, atp.) - na nich totiž není moc co pančovat. Mnohem zajímavější je u těchto potravin řešit, jakým způsobem byly pěstované, čím je zemědělci hnojili a jestli rostly na obřím monokulturním poli nebo na malé farmě.

Největší jistotu vysoké kvality byste měli mít u drobných bio pěstitelů. Bio obecně by měla být vysoká záruka dobré kvality potravin bez obsahu chemických hnojiv. Háček je v tom, že sdružení dTest nedávno našlo v některých bio olivových olejích DDT. Ne vždy jsou tedy certifikáty stoprocentní zárukou kvality, byť věřím, že zrovna oleje byly ojedinělým případem.

Další způsob, jak se na kvalitu potravin koukat, jsou nejrůznější náhražky. Třeba jahodové buchty, které jsou ve skutečnosti z jablek a přidaného jahodového aroma. Pokud jíte maso, dejte si pozor třeba na ryby, které bývají napouštěné vodou a vepřové konzervy, které se z větší části skládají z drůbežího masa.

Jahodové buchty budou pravděpodobně dražší než ty jablečné. Pokud ale sami rozhodujete o tom, co a v jakém množství se objeví ve vaší ledničce, zkuste zvážit, jestli se vám nevyplatí kupovat si kvalitní primární potraviny, méně mlsat a pořizovat si jen tolik, kolik opravdu sníte. Pravděpodobně by se částka, kterou za takové potraviny utratíte, neměla výrazně zvýšit oproti původnímu stavu.

Čtěme etikety a používejme mozek

Je jen na vás, jestli je pro vás důležitější, aby byla potravina bio, nebo aby byla místní. Někdy to totiž nelze zkombinovat. Často je potřeba v obchodech dělat kompromisy, porovnávat a přemýšlet. Zkuste brát nákup potravin jako dobrodružství nebo detektivní práci. Odměnou vám může být vědomí, že víte, co jíte. Jenom pozorné čtení etiket vám přinese základní várku informací o konkrétní potravině. Pokud vás jídlo a jeho původ zajímá víc, zkuste sledovat třeba dTest nebo stránky Státní zemědělské a potravinářské inspekce. 
 

Každý z nás má hranici toho, kolik svého pohodlí a peněz je ochotný věnovat lepšímu životnímu 


prostředí 


a vlastnímu zdraví jinde. Zkuste si ji sami pro sebe najít, třeba se vám potom bude i lépe nakupovat.

Dvanáctero Gaiafriendly spotřebitelství

V dnešním „civilizovaném“ si nelze klást otázku, jak spotřebovávat, abychom Gaii neubližovali, ale jak spotřebovávat, abychom jí ubližovali méně. Být spotřebitelsky přátelská ke Gaii může být drahé i časově náročné. Záleží na každé nás, co je naše norma, jak jsme pro Ni ochotné změnit svoje zvyky. Napsala jsem sem několik jednoduchých pravidel a zákonitostí, které ti můžou pomoct spotřebovávat tak, aby to Gaiu bolelo co nejméně.

1. Nejlepší věc je ta, která nikdy nevznikne.
2. Když už vznikne, měla by vydržet co nejdéle nebo být recyklovatelná. Mléko ve skle je lepší než v PET, které je lepší než v TetraPaku.
3. Co nepotřebuješ, zkus někomu dát, aby to mohl znovu použít.
4. Co ze země vzešlo, ať se do ní vrátí – recykluj, co se dá. Kompost s žížalami můžeš mít i v bytě a nesmrdí.
5. Kde můžeš, kupuj místní výrobky (platí to univerzálně).
6. Biopotraviny jsou vyrobeny z rostlin, živočichů a jejich produktů pěstova­ných, chovaných a zpracovaných podle zákona o ekologic­kém zemědělství č. 242/2000 Sb. a nařízení Rady (ES) č. 834/2007. Vždy se ale zamysli nad tím, jestli je bio pomeranč z Brazílie opravdu ekologický a neměla by sis radši dát jablko z babiččiny zahrady.
   
   
   
   
                                                        Takto se označují bioprodukty

7. Čti si složení potravin – ber to jako dobrodružství! Kupuj co nejpůvodnější potraviny (radši rajčata než protlak, radši cizrnu než hotovou pomazánku).
8. Přemýšlej nad tím, jak jsou potraviny zabalené. Pořiď si látkovou tašku, nos s sebou sáčky na nákup, nekupuj hliníkové plechovky.
9. Zvažuj, jestli opravdu potřebuješ jíst tolik živočišných výrobků.
10. V Secondhandech je spousta pěkného originálního oblečení.
11. Upřednostňuj ekologickou kosmetiku a čistící prostředky (existuje draší – Ecover – i levnější – mýdlový sliz – varianta). Nemusí to být nutně drahé, když k tomu upravíš svoje návyky.
12. Buď tvořivá – opravuj, upravuj, pěstuj, měň, hledej, půjčuj si, vyměňuj.

Vše souvisí se vším. Každé tvoje rozhodnutí může ovlivnit životy lidí na druhém konci světa i přispět k rychlejšímu ničení Země.

Moudré ženy dračího kamene

Moudré ženy dračího kamene

aneb

Existovali draci ve skutečnosti a žijí ještě nyní?

Claudie Haberland

Byl jednou jeden drak, který žil v rozsáhlé východní říši. Tehdy bylo ještě všude kolem mnoho lesa, pestrých luk a samozřejmě i dračích jeskyní. Sedláci si s draky rozuměli velice dobře, protože draci učili sedláky, jak nejlépe sít a sklízet, kdy je měsíc ve vhodné poloze a kdy nikoliv. Naučili se od nich, jak zacházet se strážci Svatých pramenů, ze kterých proudila voda života, a v neposlední řadě, jak si zpívat a být šťastným, protože to byla věc, kterou draci milovali ze všeho nejvíc. Draci pořádali často soutěže v básnictví a zpěvu.

Protože měli draci rádi vše krásné, požadovali často na nějaký čas dcery sedláků jako společnice, což žádné dívce neuškodilo, protože po dobu, kdy žily u draka, nestárly. Také se za tu dobu mnohému naučily a nejedna, která se vrátila z dračí jeskyně, se později stala moudrou ženou vesnice.

Je možné říci, že draci byli docela veselý národ, škádlili se mezi sebou a byli velmi mírumilovní, protože měli rádi matku Zemi a vše co se na ní pohybovalo a rostlo. Cítili se povoláni k tomu, aby chránili všechen život, ať už jde o kámen, rostlinu, zvíře nebo člověka. U tvorů člověčí rasy byla situace s ochranou trochu složitá, protože mezi nimi byl neustále někdo, kdo si uzurpoval nějaké právo někoho jiného, aby si zajistil nějaké výhody. Tehdy měli lidé ještě svobodné myšlenky. Rychle toto chování rozpoznali a často se ptali draků na radu. A tak se draci snažili zabránit šíření povýšenosti mezi lidmi a vysílali za takovými jedinci „posly“, kteří takové zbloudilé lidské duše napravovali. Vytvořili tak kmen draků, který se později nazýval Dračí rytíři. K zármutku lidstva se vyskytly mezi bludnými, pyšnými lidmi s červeným nosem tací, kteří uměli mluvit jako vodopád a měli talent přesvědčit všechny tvory o tom, co tvrdili. A tak začalo to pravé zlo. Když tito lidé vyprávěli květině o tom, jak je ošklivá, najednou ze studu a hoře odkvetla. Když zavolali na ptáka, že se jednoduše nenarodil proto, aby létal, spadl jako kámen z nebe a roztříštil se o zem. Tito lidé poznali moc slova.

Poté co bludní lidé poznali moc slova, obrátili se ihned na ty, kteří do té doby šířili mocenské postavení, na draky. Tak byli první draci krok za krokem lapeni do sítí moci a hry s mocí.

Později to došlo tak daleko, že se první drak otočil na opačnou stranu a byla tma. Tma, tma. V jeho nitru už neplál zlatý plamen, nýbrž tmavá prázdnota, která volala po tom, aby byla naplněna. Sbíral poklady a sedláci z jeho kraje byli tak utlačováni, že jiní draci cítili povinnost podniknout proti němu nějaké kroky. A tak se draci začali dělit a bojovat proti sobě. A z těch zlomyslných lidí se stali rytíři Tmavého draka. Na některých místech byli uctíváni ti, kteří draka zabíjeli. Vyobrazení svatých, kteří draka zabíjejí, najdeme ještě dnes v kostelech. K jakému rytířstvu náleželi a jaké draky zabíjeli? To musí poznat každý sám.

Ten nejmoudřejší z draků se zeptal, jak je možné, že mohla být zneužita slova moci, a povzdechl si při vzpomínce na tu skutečnost, že kosmické zákonitosti jsou neustále činné, bez ohledu na to, k jakému účelu jsou využity. Sklopil hlavu, aby se zamyslel nad budoucností, a přitom se zděsil. To by měla být budoucnost? Samé krvavé boje, hladomor, potopy, sopečná činnost; lidé, kteří mají místo srdce černou díru a kteří cítí nutnost, zamaskovat tuto díru stále novým oblečením, stavem úplné opilosti, orgiemi a jinými věcmi a dramatickými momenty.

Bylo mu moc smutno, když si uvědomil, že v budoucnu lidé přestanou rozumět řeči zvířat, že nebudou žádní květinoví skřítci, a že život člověka bude ve své podstatě tmavý, šedý, nebude krásně barevný jako duha. Kromě toho pochopil, že touha člověka a tmavého draka ničit, bude tak velká, že v této době nebude moci na světě přežít dobro a světlo. Právě tak se rozhodli draci a lidé. Nemohl proti tomu dělat nic, jen se obětovat a proměnit se pomocí starého zaříkávadla, které pocházelo od počátku světa, v kámen.

Tak by mohl, jak se domníval, zůstat jeho duch dostatečně blízko člověku v materiálním světě a ti, kteří by potřebovali něco vědět, by mohli přijít a jednoduše se ho zeptat. Vstupní „branou“ k tomuto vědění by bylo jejich srdce, neboť jen ten, kdo má čisté srdce, může draka rozpoznat a vyslyšet ho. Tak se mělo stát.

Právě když odříkával zaříkávadlo, přistoupily k němu tři z jeho družek. Mezi tím se z nich staly velmi moudré ženy. Nezůstalo pro ně tajemstvím, co má v plánu ctihodný drak a nechtěly ho proto nechat samotného, protože si ho moc oblíbily. Proto ho zadržely a chtěly se od něj dozvědět to zaříkávadlo. Velmi se bránil, ale po dlouhém přemlouvání jim podlehl a v kámen se proměnili všichni společně.

Tak i dnes můžeme najít přístup k nejvyššímu vědění. Právě od žen se očekává, že vyhledají malou „ženskou skálu“ a svěří se pod ochranu moudrých žen. Každá žena, která se sblíží s moudrými ženami a bude to myslet zcela upřímně, prožije nejkouzelnější věci a změny a bude zase sama sebou. Ty nevíš, co to znamená? Tak to časem poznáš.

Staň se tou moudrou ženou!

Stůj ve středu, stůj pevně na tom místě, najdeš ho snadno, když pohlédneš na dva opačné póly pohledu na Zemi. Jeden říká, že svět je pouhou věcí, strojem, který funguje na základě materiálních, mechanických, fyzikálních, chemických a matematických zákonů a je tu pouze k tomu, aby byl využit k lidskému prospěchu, ten druhý, nyní tak moderní mezi některými radikálními ekologickými aktivisty, je stejně extrémní a hlásá: příroda člověka nepotřebuje! Přírodní národy byly přesvědčeny, že když nepodrží ve svém vědomí bytosti jako Slunce, Měsíc, hvězdy, moře, hory, zvířata, rostliny, půdu, řeky, když je nebudou obdivovat, vzývat je posvátnými a pobožnými rituály a podporovat je, pak vyblednou, pak pominou, pak zmizí.

To je ten střed. To je místo, kde stojí moudrá žena. Potřebujeme Zemi a ona potřebuje nás. Proč si myslíte, že jsme Duchovním bytostem lhostejní? Zamysleli jste se někdy, proč se tyto bytosti tolik uchází o spojení s námi? Možná proto, že každý člověk je schopen stát se bránou, kterou se taková bytost může manifestovat zde, na Zemi, v hmotném světě. Jsme dosud duší naší Země. Co by se stalo, kdyby ta duše přestala existovat? Vybíráte si bytosti, které srze Vás mohou projít? Uctíváte stromy, nebe, vodu, oheň, zvířata, půdu? Zdravíte Bohy, víly, anděly? Sloužíte Zemi prostými obřady obdivu, lásky, díkuvzdání?

Luminařin úvod

Katapultem mého projektu „Gaianomicon“ byl článek Johna Michaela Greera (JMG) z Britských litů „Jak sestavit zelený grimoár“….

Jak tedy pročítám texty JMG (www.blisty.cz) o ropném zlomu, jsem stále víc přesvědčená, že ropný zlom přijde. Ať už dříve (za 40 let) nebo později (za 100-150 let), jak v obou případech uvádí „vědci“. Musím se nutit, abych teorii o ropném zlomu (a především teorii o tom, co bude následovat po Zlomu) uvěřila, protože něco ve mně se zuřivě a tvrdošíjně brání této nehezké vizi. Díky tomuto urputnému zápasu mezi „falešnou naivitou, že nebude tak zle“ a „přijetím pesimistických - velmi pravděpodobných závěrů“ začínám tušit, jak má vypadat upřímnost sama k sobě…vůbec to není hezké, vůbec to není lehké. Taková pravda často bývá, surová, ale stále je to pravda.

A katastrofický scénář je tu. Udržování rituálů, tradic a postupů Zelenými čaroději je asi tou správnou cestou jak čelit hrozbě marasmu po ropném zlomu. Každá rada bude drahá a duše nebude umět léčit nikdo, zato vůdců a rádoby vůdců se v té době vylíhne spoustu.

Cesta Zelené čarodějnice je cesta, která musí být prošlapána už nyní. Jednak abychom připravili naše následovnice a následovníky, a také proto, že zmíněný marasmus se netýká pouze doby po ropném zlomu, ale i před ním. Zlom je sice projeven kdesi v budoucí době, ale stín této osudové události je vrhán zpět z budoucna do našich dnů pro výstrahu všem, kdo chtějí vidět a vidí. A kroky lidstva nedbajíce tohoto varování, které k nám přichází z budoucnosti, zatím neomylně ke Zlomu směřují.

Nějak to v sobě odjakživa mám, obrazy, které si mé vědomí tak těžko připouští, ale které mě již roky pronásledují a nutí shromažďovat postupy ruční výroby čehokoliv (mýdla, provazů, mastí, vína, léků, atd., atd….). Stejná síla mě mnohdy dohání k výlevům lítosti spojené se zuřivostí nad „lidským“ chováním vůči Matce přírodě.

Čeho tedy Zelené čarodějnice mají dosáhnout? Najít cestu, jak zpomalit spěšné kroky, kterými se lidstvo hrne k propasti, ukázat alternativu „žití“ na příkladu vlastního života. Ukázat jak projevovat úctu k životu, k Matce přírodě a připravit se „jak jen to půjde“ na Zlom a na dobu po něm. A to vše na tom kousku teritoria, který jako Zelená čarodějka nazývám svým domovem, svou vesnicí, svým městem. Není to hloupé ani dětinské. Když zpomalíme samy, strhneme svým příkladem pár příbuzných a přátel, a udělá-li to několik dalších čarodějnic a pak dalších, celý spěch lidstva k zlomovému okamžiku se nepatrně zbrzdí, a čím víc času získáme, tím lépe se můžeme připravit. Neříkej o té ušetřené vteřině, že je nepodstatná! Jako čarodějnice bys měla vědět, jak důležitá vteřina někdy je.

Zlom přijde a jak jsem si uvědomila, nemusí být nutně ropný, jen „hloupý rozum“ se tvrdošíjně drží naděje, že to nebude „tak zlé“… v mém Gaianomiconu budou tedy nějakým způsobem zaznamenána i apokalyptika, ta mystická, a především ta lidská (PP, ropné havárie, průsaky látek, jaderné katastrofy, eroze půdy, spalování/komíny, voda/odpad, hnojiva/voda, vyhynutí živočišných a rostlinných druhů, ach bohové, mám hojně na výběr. Možná je zpracuji jen obrazem.)

Ona Matka příroda je velmi mocná, a já nepochybuji o tom, že se dokáže vyléčit sama. Což nám v mnoha případech i dokazuje. Je silnější, než si kdy budeme umět představit, ale to nemění nic na skutečnosti, že jí dlužíme a ten obludný dluh pořád narůstá. Dlužíme jí úctu, lásku, pokoru, ne však její léčení. Přiznám se, že já do oblastí postižených katastrofou způsobenou lidmi nikdy neposílám léčivou energii, k čemuž mě často vybízejí jiné čarodějky. Já vždy zapálím svíci a padnu na kolena prosíc za odpuštění. „Léčit“ potřebují lidé!

Mimo apokalyptik v mém zeleném Grimoáru bude taky spousta příběhů pro naději a poučení, praktik k uctívání a léčení. A taky všeho dalšího, co život přinese.

Nelíbí se mi účel, pro který dávám vzniknout svému Gaianomiconu.

Nelíbí se mi to, ale nemohu si pomoci…. jsem Gaina Hadí kněžka.

Pokud čtete až sem, i vy máte potenciál stát se Gainými kněžkami.

Ptáte se, jako jsem se ptala já: „proč by si Gaia vybrala zrovna mne?“

„Protože si vybrala i spoustu dalších a ty nejsi o nic horší (ale ani o nic lepší) než ti ostatní! A protože máš potenciál vidět a naslouchat.“

Jako Zelená čarodějka si za pochodu vydupávám svůj zelený grimoár doslova ze země. JMG píše: „Starý archetypální obraz knihy starověkých a zapomenutých tradic je jedním z mála kulturních obrazů, který nám zbyl po informacích nepatřících do kategorie přečti a zapomeň. Vezměte např. Necronomicon (což v řečtině znamená „o pravidlech smrti“), imaginární svazek okultní moudrosti, který hraje velkou roli v hororových fantasy příbězích H.P.Lovecrafta. Lovecraftovy postavy propátrávají svět, aby získaly pouhé fragmenty textu ke studiu.

Pravdou je, že kniha „o pravidlech smrti“ nebude pro Zeleného čaroděje to pravé ořechové. Co je spíše potřeba je Gaianomicon, tedy kniha „o pravidlech Gaji“. Stejně jako Lovecraftův spis, i Gaianomicon existuje jen ve fragmentech, a posláním Zeleného čaroděje, pokud se ho rozhodnou přijmout, je najít a shromáždit dostatek fragmentů……“

První fragment je kniha o ekologickém zahradničení, o kompostování, o zavařování bez chemie, prostě kniha obsahující nějakou ekologickou filozofii. (Já ji nemusím hledat nijak složitě a nijak daleko, má knihovna obsahuje hned několik takových svazků.)

Druhým fragmentem je publikace o úspoře energie a o šetrném přístupu k jejím zdrojům. Pro sebe jsem našla „Desatero domácí ekologie“. Mám ji uloženou v elektronické podobě ve svém PC.

Třetí fragment se vyskytuje v podobě „magické“ knihy o uctívání a léčení Země, geomantii. U nás jsou např. známé knihy od Marko Pogačnika.

Tak, to jsou první tři fragmenty, které potřebuje zelená čarodějka, aby zahájila svou cestu: materiály o „ekologickém chování jedince“, alespoň jedna kniha o přiměřené ekotechnologii a nakonec magická kniha o geomantii.

Hledání, nalézání a studium dalších a dalších fragmentů, a jejich následné praktikování, už skutečně záleží na osobním stylu té které čarodějky.

A protože každá čarodějka pozná (spíše dříve než později), že to, co opravdu ví, se měří podle toho, co s těmi vědomostmi vlastně udělá; musí každá čarodějka ty nejdůležitější myšlenky učinit součástí svého života.

Grimoár zelené čarodějnice

o přírodě, léčitelství, Gaje, kouzlech, minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Den Merkura, měsíc Berana, rok Psa

Tato kniha, která se tu právě rodí,

nechť je nádherným a užitečným společníkem na Tvé cestě.

Gaianomicon

Dotkni se Gaji tím, že poklekneš na zemi.

Znovu se dotkni Gaji tím, že se dotkneš své tváře, i ona je Gaia.

V tomto čase - na pomezí věků – nastává zvěstovaný příchod Bohyně, a zdá se, že lidé současně přistupují na okraj propasti. Na nějaké úrovni vědomí si to každý z nás uvědomuje. Co to vlastně pácháme?! Stojíme tu s probuzeným svědomím a zdá se nám neuvěřitelné, že jsme „to“ nechali dojít tak daleko. Ó ano, můžeme si myslet, že přicházíme pomáhat Gaje ze smrtelného nebezpečí. Pravda však je, že to my lidé jsme tím smrtelným nebezpečím, a že ono naše probuzené svědomí je náš vlastní strach. Strach, že končí lidský svět, tak, jak ho známe, že před námi leží neznámo a možná i zánik.

Hovoříme o planetě Zemi jako o našem domově, jako o krásné modré planetě, která visí jako drahocenná perla v mezihvězdném prostoru. A co naše skutky? Jsou s těmito opěvnými ódami v souladu?

Gaia je churavá, protože jsou churavé její děti.

( Tu nemoc bych klidně nazvala lidskou chřipkou….)

ÚKOL:

• najdi několik ukázkových příznaků TÉ nemoci, jak se projevuje na těle Gaji, najdi některé ty rány a jizvy! Celosvětové i lokální. (Plast v oceánech, ropné havárie, mýcení deštných pralesů, znečištění řek, černé skládky, atd….)

Gaia a svět duchovna volají po léčitelích, nositelích pravdy, Zelených čarodějích, kteří odtud, z materiálního světa pomohou lidem zbavovat se chování, které zraňuje pozemské i nepozemské tělo Gaji, neboť znečištění, krutosti a churavost se mohly projevit jen proto, že právě a pouze v lidech se nachází příčina TÉ nemoci.

Budeme se umět vyléčit?

Bude nám poskytnut čas na vyléčení?

A pokud se vyléčíme, bude to bez následků?

Přežijeme to vůbec?

Každý sám za sebe se o to musí pokusit a Gainy kněžky by k tomuto cíli měly ukazovat cestu!